27/10/2025
Česká národní banka dál systematicky navyšuje zlatou složku svých devizových rezerv. Ve třetím čtvrtletí 2025 přikoupila přibližně 4,9 tuny a celkový stav ke konci září vzrostl na zhruba 66,8 tuny. Podíl zlata v rezervách se tak posunul k hranici necelých pěti procent. Jde o rekordní úroveň moderní éry, která potvrzuje strategii postupných, pravidelných nákupů bez snahy „časovat“ trh.
Motivace je dvojí: diverzifikovat obří devizové rezervy a snížit citlivost portfolia na výkyvy měn i úrokových sazeb. Zlato v bilanci centrální banky neplní roli spekulativního aktiva, ale dlouhodobé pojistky s nízkou korelací k dluhopisům a měnovým pozicím. Právě proto ČNB volí přístup připomínající tzv. dollar-cost averaging: nakupuje po dávkách, v pravidelných intervalech, a vyhlazuje tak riziko nešťastného načasování.
Rostoucí cena zlata na světových trzích z posledních let dodává této strategii hmatatelné výsledky. Tržní hodnota zlaté složky rezerv je na historických maximech a oproti pořizovacím cenám generuje výrazný – byť nerealizovaný – účetní zisk. Ten ale není cílem sám o sobě; důležitější je stabilizační funkce, kterou zlato v portfoliu plní. Ve světě, kde geopolitické napětí i úrokové režimy procházejí rychlými změnami, představuje fyzické zlato univerzálně likvidní, politicky „neutrální“ uchovatele hodnoty.
Česká praxe zapadá do širšího globálního trendu. Centrální banky v posledních letech své zlaté zásoby navyšují, ač v jednotlivých měsících dochází k přirozenému kolísání nákupů i prodejů. Důvody jsou podobné: snaha rozprostřít rizika, zmenšit závislost na hlavních rezervních měnách a posílit aktiva, která se v krizových obdobích chovají odlišně od finančních trhů. V evropském srovnání zůstává ČNB co do absolutního objemu zlata středním hráčem, dynamika přírůstků ji však řadí mezi aktivnější instituce regionu.
Zvolené tempo růstu navazuje na veřejně deklarovaný střednědobý cíl: dostat se do roku 2028 přibližně ke 100 tunám. Pokud bude centrální banka pokračovat ve stávajícím rytmu, je tento milník realistický. Zároveň nejde o cíl „za každou cenu“ – klíčová je predikovatelnost a disciplína, nikoli agresivní jednorázové nákupy. Strategie má výhodu i v komunikaci: veřejnosti i trhům vysílá signál, že ČNB zlato nepovažuje za nástroj ke krátkodobým sázkám, ale za trpělivě budovanou pojistku.
Domácí kontext tuto volbu podporuje. Devizové rezervy ČNB patří k vysokým v poměru k velikosti ekonomiky, a diverzifikace je tedy logickým požadavkem řízení rizik. Zlato navíc přináší kvality, které standardní dluhopisová složka postrádá: nevyužívá úrokové sazby, nenese měnové riziko v užším slova smyslu a jeho trh je hluboký a mezinárodně ukotvený. V dobách napětí se proto chová jako „základní kámen“, k němuž se portfolia přirozeně upínají.
Kritici občas připomínají, že Česko v minulosti – podobně jako řada jiných zemí – část zlata prodávalo za ceny, které jsou z dnešního pohledu nízké. Současné nákupy proto mohou vzbuzovat dojem, že banka „kupuje draze“. Odpovědí je právě dlouhodobý rámec: centrální banka nesoutěží o nejlepší okamžik, nýbrž vyvažuje strukturu bilance tak, aby obstála v různých scénářích. Hodnota pojistky se neměří jediným kurzem, ale tím, jak portfolio přežije a ustojí náhlé zlomy.
Aktualizovaná čísla – přibližně 4,9 tuny přikoupené ve třetím čtvrtletí, celkem kolem 66,8 tuny a zhruba pětinový podíl na rezervách – ukazují, že tento plán dostává konkrétní kontury. Rezervy nejsou statické; jejich složení se bude dále měnit v závislosti na vývoji ekonomiky, kurzu koruny i globálních tržních podmínek. Zlatý pilíř však zjevně nabývá na významu a stává se trvalou součástí „obezřetné výbavy“ české měnové autority.
Výhledově lze čekat pokračování stejného kurzu. ČNB bude zlato přidávat postupně a předvídatelně, s ohledem na dlouhý horizont a na to, aby rizika i výnosy rezerv byly lépe rozložené. V prostředí, které se rychle mění a v němž se opakovaně testuje odolnost finančních systémů, jde o pragmatický krok: posilovat aktiva, která zvyšují robustnost bilance a dávají bance širší manévrovací prostor pro případ, že by se opět zhoršily vnější podmínky.
Závěr je střízlivý, ale jasný. Zlato není všelék, zato je spolehlivým stavebním prvkem rezerv. V českých podmínkách se jeho role přirozeně zvětšuje a míří k úrovni, která odpovídá jak mezinárodní praxi, tak domácímu apetitu po stabilitě. Cíl kolem 100 tun do roku 2028 je méně o symbolice a více o řemesle řízení rizik: o trpělivé práci s portfoliem, jež má obstát v dobrých časech i v bouřce.
(foto: vývoj zlatých zásob ČNB)
