16/12/2022
Nechci se dívat na svůj účet – pokaždé se jenom rozčílím… 😡
Je zajímavé, jak odlišné kultury přistupují k osobním financím. Kdybych měl paušalizovat, tak bych řekl, že Češi se spoléhají na ostatní více než cizinci, kteří se do ČR stěhují. Samozřejmě, že to tak neplatí pro každého, ale po letech co pracuji ve financích se mi v čase opakovaně potvrdilo, že Češi potřebují více vysvětlit důvod toho, že by si měli něco odkládat.
Cizinci se kterými jsem se potkal mají toto nastavení úplně jiné. Často potřebu vlastního zajištění chápou o poznání lépe, jen často nenajdou nikoho, s kým by se o tom mohli bavit 😯🙄. Možná že jsou lidé ve financích ještě příliš stydliví vést obchodní schůzky v AJ... kdo ví.
Můj první anglicky mluvící klient se ke mně například dostal tak, že mu v jeho domovské bance nepomohli s vyřízením úvěru – prý to nepůjde. U té stejné banky jsme ještě ten týden úvěr vyřídili 💲👍. Trochu mi to přišlo, že bankéřka si možná nevěděla rady s angličtinou a říct, že to nejde je snazší, než vést delší schůzku v jazyce, ve kterém mi není komfortní mluvit.
Teď ale k tématu. V úterý jsme měli schůzku s klientem z Indie. Bylo mu 29 let a zajímala ho především tvorba penzijního plánu. Během dalších dvaceti let by chtěl dosáhnout stavu finanční nezávislosti a chtěl se poradit jak na to. Když jsme se tedy posunuli k jeho finanční bilanci, abychom zjistili, jaký je jeho životní standard, měl už určitou představu. 💡 Nedávno si totiž dělal statistiku svých příjmů a výdajů pohledem do bankovnictví. 💰
Vypadlo z něj, že se za to strašně stydí a že je na sebe naštvaný. Ze statistiky mu totiž vyšlo, že ze svého příjmu uspoří „jen“ 28 %. To že se někdo naštve pohledem na účet se občas mezi klienty stává. Minulý týden jsem měl třeba telefonát s člověkem, který rušil schůzku, protože si potřeboval vyříkat se svým šéfem pěkně od plic částku která mu přišla na účet.
Zatím jsem ale ještě neviděl člověka, který by byl naštvaný za to, že uspořil během roku přes 300 tisíc. Klient to ale objasnil – je mladý, nemá rodinu, žije v levném nájemním bytě. Tady dostal dobrou práci s nadstandardním příjmem a spotřeba se mu utrhla ze řetězu. Jeho životní úroveň byla totiž o takových 50 % vyšší, než by potřeboval pro spokojený život.
A toto dává smysl. Kdy jindy než v mládí a bez závazků vytvoříte největší objemy peněz? Pro většinu lidí je toto období na dlouhou dobu to nejproduktivnější z pohledu tvorby rezerv. Když pak přijdou děti, tato schopnost klesá. Ve 29letech se tak rozhodl, že bude odkládat cca 20 % svého příjmu, aby si zajistil spokojené stáří a další prostředky pro jeho další budoucí cíle – rodina, bydlení, movité věci.
Je 29 let brzy nebo pozdě proto si začít odkládat na penzi takovou podstatnou částku příjmu? Podělte se o své myšlenky v komentářích. 👇