22/03/2026
Tahle holka má u mě již 10 let úrazové pojištění 😉
Pamatujete naši poslední halovou světovou placku? Birmingham. Březen 2018. Pavel Maslák dobíhá na čtvrtce … třetí. Už hodnotí svůj bronzový závod. Ale pak Španěl Husillos a Dominikánec Santos, kteří skončili před ním, zmizeli z výsledkové listiny. Bo vyšlápli z dráhy. DSQ. A Pavel byl rázem … zase a znovu … zlatý!
No a od té doby … NIC. Osm dlouhých let Česko nepřivezlo z halového MS žádnou medaili. 2020 byl covid. Ale šampionáty 2022, 2024 a 2025 zůstaly prostě suché.
Ale tohle temné období je dnes ukončeno. A my můžeme brečet štěstím. Stejně jako Gloria Lurdes Manuel. Ta holka to fakt dokázala. Po všech svých loňských patáliích … a ve 20 letech … je mistryní světa! Senzace.
Že ta holka má talent víme už dlouho. A rok 2024 odhalil jak velký. Venkovní sezóna jako ze snu. Čtvrté místo v Římě na Evropě, semifinále na pařížské olympiádě a titul juniorské světové šampionky z Limy. Vlastně jsme jen přemýšleli, kam až ty svoje limity může posouvat.
V zimě 2025 v Apeldoornu ještě pomohla skvělým finišem ke štafetovému evropskému bronzu. Jenže … pak to přišlo. V květnu v Bruselu si vlastně při doplňkovém startu ve svém vedlejšáku na stovce poranila zadní stehenní sval. A to je pro běžce průser. Hlavně v tak mladém věku to tu kariéru prostě zbrzdí. A usměvavá holka přišla o celou letní sezónu.
Zásadní komplikace na cestě do nebe? Ani omylem. Lu dokázala, jak silnou má hlavu. Jak umí dřít. A že to má v životě všechno pořádně srovnané. Pauzu využila k tomu, aby odmaturovala na Obchodní akademii v Táboře. A hlavně k tréninku. Rychlost i technika běhu. A do letošní zimní sezóny vtrhla … jakoby snad žádnou pauzu ani neměla.
Únor a osobák 51,12 na Czech Indoor Gala. O pět dní později v Métách ten čas ještě o devět setin vylepšila. A už tehdy bylo jasné, že je zaděláno na něco speciálního. Že Lu prostě formu má. A že ji pojede do Polska na HMS jednoduše prodat.
A v Toruni běhala bomby od samotného začátku. Rozběh? 51,08 a ze všech nejrychlejší. Semifinále? Svůj běh ovládla a celkem ji porazila jen Henriette Jæger. O setinu. Ale hlavně … Lu to zandala za 50,96. Osobák. A hodně překvapený výraz v cíli. Dáma vůbec netušila, jak rychle běží. A rozhodně nepředpokládala, že by mohla letět pod 51 vteřin. Každopádně stalo se. A hladký postup do finále byl na světě.
O medaile se letos poprvé v historii zápolilo nadvakrát. Zkrátka dvě finále po čtyřech. V hale celkem osvědčený systém, který si závodnici pochvalují a který je třeba v americké NCAA zcela běžný. Prostě chrání běžce. Jednak jsou na tom krátkém oválu s klopenými zatáčkami první dvě dráhy na hraně regulérnosti … a taky je to rozhodně bezpečnější, když po prvním kole sbíhají jenom čtyři hlavy.
A seběh byl klíčový právě i ve finále. Zvlášť, když do toho druhého holky nastupovaly s vědomím, že na zlato bude potřeba odpálit petardu. Domácí Polka Natalia Bukowiecká tam totiž v prvním běhu mrskla 50,83, což byl jen tak mimochodem polský národní rekord.
Ale to Lu nerozhodilo. Napálila první dvoustovku jako gepard. Zvládla ji v čase, který skoro atakoval její osobák na téhle poloviční trati. A nejdůležitější bylo, že v seběhu za sebe dokázala dostat právě Henriette Jæger.
No … a pak už se snažila jen vydržet. A vydržela. Parádně. 50,76. Další vylepšení životního maxima. Dokonce o plné dvě desetiny oproti semifinále. A v cíli byla Lu první. A časově navíc i před Polkou.
Ihned po pohledu na časomíru to Lu došlo. Ona vážně vyhrála! Navíc blízko českých hranic, kdy se na ni přijela podívat hromada českých fanoušků. Její výraz byl k nezaplacení. Tohle je parádní úspěch. A nejde jen o to, že jsme na něj 8 let čekali. Ale Lurdes je teprve třetí českou atletkou, která má z HMS zlato. Zatím se to povedlo pouze Lídě Formanové v roce 1999 a Pavle Hamáčkové v roce 2001. To je celkem slušná společnost.
Slzy. Ty Lu opravdu udržet nedokázala. A není se čemu divit. Ta loňská sezóna musela být zatraceně těžká. Psychicky i fyzicky. Ale je zpátky. Lepší, než před zraněním. A pořád s bezednou mošničkou vlastních možností. A s heslem … Sky is no limit. Spojení jejího talentu, mentality … a taky trenérského umění odborníka Švýcara Laurenta Meuwlyho … dělá divy. A já si tak kladu pořád tu stejnou otázku. Kde se tohle může zastavit?
Teď už se nezbývá než těšit na letní sezónu. A evropský šampionát v Birminghamu. No a taky zítra na štafetu. Každopádně už teď můžeme tenhle šampionát označit jako úspěšný. Díky jedné usměvavé rodačce z Ostravy, která chce pobláznit naši atletiku a vynést českou čtvrtku zpátky tam, kam už jsme snad ani nedoufali, že to půjde. Do světové špičky!
P.S.1: Nebojte. Zítra bude kompletní souhrn světového šampionátu. Tomáš Horák nebo Vilém Stráský si to sakra zaslouží. A samozřejmě budeme fandit Amálce!
P.S.2: Tohle byl další z těch nezapomenutelných momentů, díky kterému stojí za to sport sledovat a psát o něm. A pokud byste chtěli mou činnost podpořit a máte z ní radost, můžete nějakou tou kávou zde https://buymeacoffee.com/sportovnidenikfanouska díky moc!
Foto: Atletika cz
